PC-politika.cz - Novinky: Což takhle chvíli hovořit o ukrajinském lotrovském šlendriánu…? PC-politika

Což takhle chvíli hovořit o ukrajinském lotrovském šlendriánu…?

Časy se mění. Kdysi byl postrachem světa Černobyl, dnes jsou to Jaslovské Bohunice. Obě atomové elektrárny už dosloužily, aby však vzápětí po svém “odstavení” byly z hospodářsko-enegetických důvodů zase vytvořeny tlaky na určitou dobu je zase zprovoznit.

Na Ukrajině to bylo koncem osmdesátých let kvůli kritickému nedostatku elektrické energie, na současném Slovensku to shodou okolností zavinila opět ukrajinská lobby, tentokrát plynová.

Doba Ševčenkových, Ivašků, Kravčuků a Kučmů sice pominula, ale nadcházející etapa Juščenků a Tymošenkových skoro nic na problémech minulosti nezměnila. Potvrzují to rovněž “dodatky” v opěvované monitorovací smlouvě mezi Kyjevem a Moskvou, kterou Rusko považuje za neplatnou.

Otevření plynových kouhoutů se odkládá, i když už hlásí Gazprom, že Kyjev zlomili a smlouva je snad definitivně znovu podepsaná. Přesto přehnané sebevědomí virtuálního vedení Rady EU dostalo na frak, protože Ukrajina asi opět fixlovala. Juščenko nebo Kučma, hodila by se zde nějaká vhodná floskule o tom, jaký pán, takový krám…

Pošťák Topolánek se kasal, jak všecko dokonale on a Putin zařídili a pak jen na adresu prezidenta Medvěděva poznamenal, že on, Mirďa první, si svoje udělal, záležitosti technické problému, přeloženo; dluhy a nakradené kubíky už nejsou jeho věcí.

Ani prý to nejzákladnější, co dělají emisaři, že smlouvají a poté zkontrolují, aby se obě smlouvy, tedy v tomto případě ruská i ukrajinská shodovaly. Na to mandát mají, aby do smluv zanesli to nejpodstatnější, tedy to, proč vůbec v Kyjevě či Moskvě jsou.

A tak Slovensko jen díky půjčkám zemního plynu ze zásob jiných zemí, včetně těch z Česka, vydrží ještě asi 14 dnů. Kvůli energetické krizi ale včera slovenská vláda rozhodla spustit druhý blok jaderné elektrárny V1 v Jaslovských Bohunicích, jehož činnost ukončila loňského Silvestra.

A hned se vzbouřili Rakušané a EU, která hrozí sankcemi pro porušení podmínek přístupové smlouvy k EU, jež Slovensko zavazovaly k odstavení jaslovského rizikového reaktoru sovětské konstrukce KS-150.

Maximální výkon, kterého turbogenerátory bloku dosáhly, byl 127 MW, přestože plánovaný výkon třech padesáti megawattových generátorů byl 144 MW. Problémy na elektrárně se stupňovaly a měly své vyústění ve dvou větších haváriích.

První v roce 1976 a druhá o rok později. Při osudné druhé havárii 22. února 1977, která byla vyhodnocena stupněm INES-4, jako největší jaderná havárie v ČSSR, došlo přičiněním nepříliš dokonalé konstrukce a selháním lidského faktoru k vážnému poškození reaktoru spojeného s částečným tavením konstrukce uvnitř aktivní zóny.

Ficův vzdor mi připomněl chvíle prožité v kyjevských demonstracích ukrajinských Greenpeace, kteří požadovali zastavení atomové elektrány V. I. Lenina v Černobylu. Ten tragický průšvih s tamním reaktorem RBMK je všeobecně znám.

Setkal jsem se v Kyjevě kromě tehdejšího náměstka ministra zahraničí a šéfem kyjevské policie rovněž s ministrem životního prostředí Ukrajiny MUDr. Jurijem Ščerbakem.

Byl to rozšafný sympaťák, který mi hned kromě rozhovoru nabídl za sedmdesát dolarů přelet vrtulníkem nad “kukaččím hnízdem” sarkofágu na černobylském reaktoru č. 4.

“Kdysi jsem byl odhodlaným aktivistou Strany zelených a bojoval za zrušení Černobylu. Byl jsem dokonce jako lékař při zásahu přímo v elektrárně po havárii 26. dubna 1986. No a pak jsem se stal ministrem a brzy mi došlo, že být aktivistou je jedna věc a být ministrem věc druhá,” smál ten bodrý brýlatý chlapík.

“To si mě hned odchytil ministr průmyslu a prý jestli zruším továrnu na chemické obaly, bude to katastrofa, jelikož nebudou umělá střívka a nebude do čeho tlačit “kalbasu” a tak podobně. A též mi ministr energetiky domlouval a vypočítával, o kolik energie a peněz přijde Ukrajina, když prosadím zastavení atomovky V. I. Lenina…”

Jurij Ščerbak pak napsal knihu Černobyl, v ukrajinské vládě to brzy prozíravě vzdal a stal se velvyslancem v Izraeli…

Zástupci Ukrajiny a francouzského sdružení Novarka nedávno podepsali v Kyjevě i jinou smlouvu - o stavbě nového sarkofágu nad havarovaným reaktorem v černobylské jaderné elektrárně, kterou nyní zakryje plášť z oceli.

Peníze poskytli dárci a Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj. Vedle ocelového pláště bude vybudováno také úložiště radioaktivního odpadu. Stavba už je v plném proudu, aby za pět let nejmíň na dalších sto roků neprodyšně ukryla na 160 tun radioaktivního odpadu.

Černobylská elektrárna, která se nachází pouhých sedm kilometrů od běloruské hranice a 100 km od ukrajinského hlavního města Kyjev, byla uvedena do provozu v roce 1978 jako ukázková jaderná elektrárna v tehdejším Sovětském svazu. Osudový čtvrtý blok byl otevřen tři roky před havárií, v roce 1983.

V běloruském Gomelu mi řekl Ing. Jiří Beránek, expert Mezinárodní agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni, spoustu zajímavých faktů:

“Tragédie v černobylské atomové elektrárně zabila 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut a 40 vteřin na místě 31 lidí, z toho 28 zemřelo na následky silného ozáření, dalších 130 bylo zraněno a 134 vlivem radiace onemocnělo…”

Z okruhu ,zóny smrti´ - asi 30 kilometrů kolem Černobylu - bylo během následujícího dne evakuováno přes 120 tisíc obyvatel, z nichž zhruba dva tisíce zemřely v průběhu příštích let na následky radiaoaktivního ozáření.

Celkem zemřelo 3940 lidí z 600 tisíc zasažených nějakým způsobem radiací. Hlavní inženýr Fomin a jeho zástupce Djatlov byli za nedodržení bezpečnostních předpisů odsouzeni k deseti letům vězení. Reaktory byly později zakonzervovány.

“Pokud je řeč o kontaminaci území v černobylské ,zóně smrti´, většinou to znamená zamoření cesiem (Cs-137) - radioaktivní složkou o poločasu rozpadu 30 let, radioaktivním jódem -131 s poločasem rozpadu 8 dnů, stronciem Sr-90 (29 let) a plutoniem, jehož některé složky mají poločas až 20 000 let,” tvrdíil ing.Beránek.

Jak uvedl server Běloruské listy, od roku 1989 vynaložila běloruská vláda skoro 18 mld. dolarů na projekty spojené s odstraněním následků havárie. Pro asi 160 tisíc přestěhovanýchobyvatel bylo postaveno 66 000 bytů a domů a vybudováno 239 osad v nezasažených oblastech republiky.

Teorie je holt jedna stránka, praxe pak zase úplně něco jiného. Zvláště v zemích, kde ještě pořád nemůžou svázat začátek s koncem, což se děje občas i u nás…

Chraň Bůh svět před opakováním slovenského “krizového modelu”, ale ne vždy je dobré vidět věci pouze černobíle, i když se jedná o zlověstný Černobyl nebo Jaslovské Bohunice…

Premiér SR Fico není žádný hej počkej, ví co dělá. Taktika a strategie v politice jsou jeho hobby. rozehrál haluškový jánošíkovský podtatranský poker.

Jasně, že blafuje, jenom aby přiměl EU k navýšení eur v banku a potom, když si vymůže pomoc pro slovenskou energetickou šlamastiku, za kterou může Ukrajina, s velkou vážností nechá reaktor v Jaslovských Bohunicích zase v klidu rezivět…

A bude to; EU se nažere a Fico zůstane celý!

Autor: Břetislav Olšer, spisovatel, nezávislý novinář