PC-politika.cz - Novinky: KULTURA: Rozhovor se spisovatelem Richardem Sobotkou PC-politika

KULTURA: Rozhovor se spisovatelem Richardem Sobotkou

Právě jsem dočetla tvou novou knížku – Štěňata, příběh valašské rodiny, odehrávající se na konci II. světové války, v němž jsou události viděny dětskýma očima. Můžeš prozradit, jak dlouho jsi tu knížku v sobě nosil?

,,Podobné prožitky nosí v sobě člověk stále. Vracejí se při různých příležitostech, například když někteří mladí autoři, kteří odrostli jen na archivních materiálech, podávají zaručeně svůj nejsprávnější výklad tohoto úseku našich dějin. Tak se například můžeme dočíst, že po obsazení Sudet naši lidé odcházeli z pohraničí dobrovolně a ti, co tam zůstali, se měli lépe než kdykoliv předtím. A že při totálním nasazení na nucené práce vlastně našinci šli rádi do Říše za lepším výdělkem... Zvláště v Beskydech byla situace ze války na ostří nože a přesun válečné fronty tady zdaleka nebyla idylická záležitost. Tak se například proti všem předpokladům plynulého přesunu válečné fronty přes Rožnov pod Radhoštěm o město tři dny urputně bojovalo, byly ztráty na životech a velké materiální škody. Takže pokud jde o Štěňata, vlastně šlo jen o to, jak toto téma uchopit a zda se knížku podaří někdy vydat. To se nakonec podařilo a patří dík všem, kdo tomu napomohli."

Nakolik je autobiografická?

,,Vše, nebo přesněji téměř vše, je postaveno na autentických prožitcích. Jen v některých případech jsem musel fabulovat, aby měl příběh vyvrcholení, ale ani tam jsem se – jak doufám – neodchýlil od celkové atmosféry, která tehdy v květnových dnech roku pětačtyřicet v podhorské vesnici panovala."

Malý vypravěč příběhů novely Štěňata, vidí svět, jak je pro mládí typické - v černobílých barvách, a protože ještě možná žijí někteří svědci událostí, o který se zmiňuješ, ptám se, nemáš strach, že tě mohou vinit ze zkreslení historie?

,,Někdy mám pocit, že jsem poslední žijící pamětník těch událostí, ale jistě tomu tak není. Až na několik drobností, jak již bylo řečeno, se jedná o autentické svědectví. Ohlasy čtenářů – pamětníků - jsou shodné s mými pocity z doby, kdy jsem ten příběh prožíval jako kluk a potom o něm psal. Je samozřejmě pravda, že i přes časovou propast více než šedesáti let je ta historie ještě pořád příliš živá. Posbíral jsem během let materiál i k několika jiným příběhům ze závěrečných dnů druhé světové války, ale pro svou permanentní aktuálnost zatím stále zůstávají v mém archivu. Jak dlouho ještě, to nedokážu odhadnout. "

Spisovatel Richard Sobotka. Foto: E.Kotarbová

,,Myslíš si, že téma II. světové války může dnes děti zaujmout? Ve škole se o válečných událostech moc neučí, moje dcera před maturitou v hodinách dějepisu došla jenom k Mnichovu...

,,Pokusil jsem se toto svědectví podat jako příběh dětí – školáků. Jestli zaujme také mladé čtenáře, to je otázka. Někteří dospělí jej přečetli prakticky na posezení. Ale domnívám se, že pokud zaujal filmově zpracovaný příběh Obecná škola, pak je určitá naděje, že také Štěňata zaujmou, snad i malé čtenáře."

Litovala jsem, že kniha nemá ilustrace, jen na obálce je kresba Marie Parmové-Knězkové, před léty známé výtvarnice, kterou dnešní čtenáři bohužel asi neznají…Trochu mám strach, že Štěňata ve svém „skromném kabátě“ zapadnou v knihkupectvích v haldách výtvarně výrazněji pojatýchpublikací.

,,Kromě všeobecně známého problému s vydáváním knížek je nemalý problém také s ilustracemi. O ilustrátory snad ani nouze není, ale pokud je potřeba brát při vydávání knížky zřetel také (nebo především) na ekonomiku, pak se volba značně zúžuje. I tak jsem rád, že knížku alespoň doprovodily dvě fotografie tak říkajíc z místa děje."

Kniha vyšla ve vydavatelství Moravia publishing INC, Toronto. To vzbuzuje zvědavost. Proč právě v něm?

,,Můj dobrý přítel Milo Komínek, politický vězeň, emigrant, občan Kanady i ČR, ale především celým svým životem vlastenec měl (mimo dalších činností) v emigraci své vydavatelství a po návratu do vlasti přenesl jeho působnost také na území ČR. Vydává i časopis Svědomí (Conscience), který je tribunou svobodných názorů. Protože námět knížky byl rovněž jemu blízký, potěšilo mne, že její vydání vzal pod svá křídla."

Od tvého dětství uplynulo několik desítek let, máš už vnoučata. Myslíš, že si tvoji knihu rádi přečtou a že se jim bude líbit?

,,Mám dvě vnučky a zatím netuším, jestli knížku četly, ale vím, že starší gymnazistka psala na některou z mých dřívějších knih školní práci."

V roce 2008 jsi, stejně jako vloni, vydal několik knih. Můžeš je připomenout a uvést, která z nich je ti „dítětem nejmilejším“?

,,Je dost těžké rozhodnout se, každý příběh musí autor prožít do nejmenších podrobností. Ale z těch, co byly vydány mezi posledními bych se přiklonil ke knížce Vlčí stopou, která je jakousi oslavou beskydské přírody. Pak je tu také knížka Zbojnické léto, což je baladický příběh dvou posledních beskydských zbojníků z meziválečné doby, kteří pocházeli z mé vesnice, kde působili a kde se především odehrává děj knihy. Je to pravděpodobně vůbec poslední romantický příběh zbojníků na našem území."

Ptala se: Eva Kotarbová (autorka je spisovatelka)

Web: