PC-politika.cz - Novinky: POLITIKA: Génius z Francie, nebo Spisovatel s cejchem udavače…? PC-politika

POLITIKA: Génius z Francie, nebo Spisovatel s cejchem udavače…?

Musím se vrátit k jednomu svému blogu. Není zbytí. V době, kdy jistému Hutkovi docházel dech i síly a konkurence ho dávno převálcovala, vsadil na filozofii, že každý zlikvidovaný a zostuzený konkurent je dobrý konkurent. A tak se dal svým neumělým veršotepectvím do špinavé práce a složil donašečský song o udavači z Těšína.

O Jarku Nohavicovi, údajném udavači, který se oprávněně stal ikonou dnešní doby, muzikantem s úžasným charisma, libretistou a básníkem. Tedy s vlastnostmi, o kterých se Hutkovi nikdy nezdálo ani v těch nejtroufalejších snech.

Talent se zkrátka vydřít nedá. Napadá mě možná trefná reminiscence - Mozart a Salieri. Prokazatelný génius a zneuznaný žárlivec…

Donášel Jaromír Nohavica na StB na Kryla, nebo nedonášel? Ublížil někomu tak, že dotyčný byl nějak SNB či tajnými službami šikanován, či dokonce vězněn?
Nic takového se ale ani v náznaku nestalo.

Vlk se nažral a koza zůstala celá, resp. StB měla co chtěla a Kryl o tom neměl ani zdání. Budiž mu země lehká. Navíc se o tom podivném donašečství ví už od roku 1991. Věděl to i Hutka. Proč tedy jeho paskvil nevznikl už tenkrát…?

Proč se k této trapné kauze znovu vracím? Přiměla mě k tomu zvěst, že hvězda francouzské a potažmo i české literatury Milan Kundera byl prý udavač. Ve srovnání s Jarkem Nohavicou se teď pan Pařížan jeví jako docela zvrácený charakter.

Uznávám presumpci neviny. Četl jsem o Apostolkovi, nuzném Řekovi, a ve filmu viděl korepetitora Miloše Kopeckého v Kunderově povídce “Já truchlivý Bůh” ze sbírky “Směšné lásky” a Pana spisovatele si prostě zamiloval.

A pak jsem ještě doslova hltal film svého idolu “Žert” s Josefem Somrem a přišlo mi líto, že tak skvělý literár odešel do francouzské emigrace, že už nebyl Čechem, abych se mohl pyšnit: “Ten borec je od nás, ze střední Evropy…”

A najednou šok: Česká televize uvedla s odkazem na týdeník Respekt, že tento slavný český spisovatel žijící ve Francii udal za minulého totalitního režimu kamaráda své kolegyně z vysokoškolské koleje, letce Miroslava Dvořáčka. Ten proto skončil v uranových dolech.

Podle historika, osloveného ČT, Miroslav Dvořáček velmi pravděpodobně na základě tohoto udání strávil 14 let v komunistických vězeních.

Spisovatel Ivan Klíma pro ČT uvedl, že ho to ohromilo. “To je naprosto nečekané,” řekl. Sám Kundera se s novináři vůbec nebaví a nekomentoval tak ani toto obvinění.

Moje babička byla moudrá žena. Když si farníci začali šeptat, že pan farář z vedlejší farnosti má techtle mechtle se svojí kuchařkou, vyřešila to lakonickým konstatováním:

,,Když půjdeš po cestě a přijdeš na křižovatku, uvidíš tam dřevěný ukazatel ve tvaru ruky, jak prstem ukazuje, kudy dál. A ten ukazatel je poplivaný a otlučený, protože každý druhý, kdo projde kolem, se do něho trefuje kamením. Není ale podstatné, jak ta směrovka vypadá, důležité je, že ukazuje ten správný směr…”

Co kdyby Nohavica spolupracoval a donášel CIA, FBI, MI6 či virtuálnímu Bodiemu a Doylovi z CI5, byl by dnes hrdina a Hutka by o něm pěl ódy, jako Josef Laufer o statečném chlapíkovi - kapitánovi Minaříkovi, co chtěl vyhodit do povětří redakci Svobodné Evropy v SRN.

Loni dostal Milan Kundera českou státní cenu za literaturu. Ceremoniálu v Českém muzeu hudby se však nezúčastnil, cenu za něj převzal jeho přítel a ředitel agentury Dilia Jiří Srstka.
Kundera, bývalý aktivní svazák a člen KSČ, je dnes nejslavnějším žijícím spisovatelem českého původu.

Narodil se v roce 1929 v Brně. Studoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou nedokončil, a filmovou fakultu na AMU. Od sedmdesátých let žije ve Francii a nepíše česky.

Z jeho skvělých prací vyniká “Život je jinde” či “Nesnesitelná lehkost bytí”…

Na sjezdu spisovatelů v roce 1967 hlasoval mj. Kundera i Kohout za zrušení časopisu Svazu spisovatelů Tvář, k čemuž de facto došlo 12. října 1965 pod tlakem ideologického oddělení ÚV KSČ…

“Nevím proč, ale vyčítat Kunderovi jeho členství v KSČ a tím současně poírat jeho umělecké kvality, to je typické české inkvizitorství…” napsal jeden recenzent.

Takže inkvizitorství. A typicky české. Hlavně že to máme čím okecat. V případě Milana Kundery však není vlastně co vyčítat. Jak bychom si to mohli dovolit; k takovému velikánovi.

Ale Nohavica? To je přece ten pravý donašeč, i když nikomu nikdy nezkřivil ani vlas na hlavě, natož aby někoho poslal na víc než tucet roků do Jáchymovských uranových dolů.

Buďme přece k panu Kunderovi shovívaví. Velcí umělci mají přece nárok na nějaký ten hříšek a úlet. Pan Dvořáček alespoň čtrnáct roků ušetřil za topení, stravu a nájem za bydlení ve svém bytě…

Stejně tak svět odpustil držiteli Nobelovy ceny za literaturu Günteru Grassovi jeho členství v jednotkách SS, do kterých vstoupil ve svých pubertálních 17 letech. Inu, mládí nevybouřené…
Komu by mělo vadit, že během druhé světové války působil v elitních jednotkách SS.

Teď o tom napíše román a to bude panečku bomba a bestsseler. Možná ještě větší, než jeho román “Plechový bubínek” z roku 1959, jehož se dodnes už prodalo přes čtyři milióny výtisků a jehož filmová verze byla o dvacet let později korunována Oscarem.

Suma sumárum; zločinci jako Nohavica, Josef Dvořák, Kanyza a další musí bez pardonu na pranýř.

Hvězdy, co jste “jenom” odsoudily svým práskačstvím někoho k mnohaletému žaláři, klidně můžete zářit dál…

Český konformismus a submisivita vás v tom zkrátka podrží…

PS: Přesto všechno pořád věřím v presumpci neviny Milana Kundery, stejně jako Jarka Nohavici. A doufám, že se zítra nebo pozítřku dozvím, jak to všechno byla jen novinářská kachna a dílo “nevymáchané huby” bulváru. A že se poté ozve i pan Dvořáček ze Švédska a vše řádně objasní…

Autor: Břetislav Olšer, spisovatel, nezávislý novinář