PC-politika.cz - Novinky: SVĚT: Za pětařicet roků reprezentace vězení a ztráta českého občanství… PC-politika

SVĚT: Za pětařicet roků reprezentace vězení a ztráta českého občanství…

Příběh Richarda Konkolského je smutný a bezradný od samého počátku. Znamenitý český mořeplavec, kterého ctí celý svět, není přesto doma prorokem a poprvé se mohl domů vrátit po téměř dvaceti letech až v roce 2000, bez obav, že bude zatčen.

(Bratři Mašinové a jejich komplic Paumer zabili brutálně sedm lidí a mají občanství i medaili premiéra a návrh od senátu na státní vyznamenání…)

Je to smutný příběh. Celý svůj aktivní život plul po mořích a oceánech jako osamělý plavec, až z něho jeho vlast, pod jejíž vlajkou startuje podnes, udělala nakonec nedobrovolného osamělého trosečníka bez českého občanství.

Jako první Čechoslovák se zúčastnil na lodi Niké známého závodu osamělých mořeplavců OSTAR 1972 (Observer Single-handed Transatlantic Race) z Plymouth (V. Británie) do Newportu (USA). Po jeho ukončení v Newportu pokračoval v plavbě kolem světa.

Znovu jako první Čechoslovák ji v roce 1975 dokončil po uplutí 33 661 námořních mil za 342 dní. Na této lodi na dalším závodě OSTAR 1976 dosahuje vynikajícího 2. místa po přepočtu handicapu ze 125 účastníků.

Na závodě OSTAR 1980 se Richard Konkolski s lodí Niké II umisťuje na 4. místě ve své třídě a celkově na 9. místě. Atlantik přeplouvá za 21 dní a 6 hodin, což byl v té době rekordní čas přeplavby pro jednotrupé lodě.

Po jeho odchodu do emigrace v červenci 1982, kdy obeslal všechny redakce dopisem, v němž vysvětlil proč emigruje do ciziny, jelikož ho ČSTV nechtěla pustit na další závod, a proto mu zabavili cestovní pas, pokračuje v plánované účasti na závodech i v roce 1982 na lodi, která po generální přestavbě dostává jméno Nike III.

Daří se mu, i přes zpoždění způsobené zraněním a převrácení lodí v Jižním Atlantiku, vyhrát dvě etapy a končí na 3. místě ve své třídě (po 28 000 námořních mílích za 203 dní, 2 hodinách 1 minutě) a stává se prvním Evropanem, který obeplul svět v obou směrech.

Posléze se na vlastní náklady, v podstatě již se zastaralou lodí Niké III., pod novým jménem Declaration of Independence, ale opět pod čsl. vlajkou, zúčastňuje závodu osamělých mořeplavců BOC 1986 a dosahuje 5 místa. Překonává řadu rekordů a stává se prvním Čechoslovákem, který třikrát obeplul svět kolem všech nejznámějších mysů.

Za tyto výkony a více než dvanáct světových rekordů obdržel řadu cen a titulů u nás (např. Mistr sportu, Sportovec roku 1978) a v zahraničí (např. Zlatá medaile od Polish Yachting Association) a je členem řady prestižních jachtařských klubů a organizací (např. čestné občanství Kapského města, Štětína, Svinoústí nebo člen Trans - Ocean Club v Cuxhavenu, Singlehanded Sailor Club Polska atd).

“Odpracoval jsem v Československu poctivě 28 roků, za což jsem obdržel 3 200 korun měsíčně, tedy míň, než podpora v nezaměstnanosti. Skutečnost je taková, že s tímto příjmem nemůže nikdo vyjít a musí pracovat. Kouzelníci v Česku ale vymysleli, že když odpracuji jen jeden den v měsíci, nemám už nárok na důchod v tomto měsíci,” napsal smutně Richar Konkolski svému příteli Petru Vaňkovi z Bohumína.

Napsal v zoufalství také prezidentu republiky Václavu Klausovi, jak to, že mu vzali občanství, když jiným vracejí zámky a hrady, i když jsou cizinci. Jak, že mu nedají ani to, co si u nás vydřel a jak je možné, že nemůže dostat ani svoji mizernou penzi, když u nás každý důchodce ji dostává a ještě může i pracovat…?

Prezident ten dopis předal svému poradci Jáklovi, který Konkolskému napsal, ať se obrátí na patřičná ministerstva, což on už několikrát udělal a zbytečně. Jako by byl hluchý, odpověděl Jákl alibisticky, že když si nechce nechat poradit, tak že mu nemůže pomoct…

V současné době žije Richard Konkolski se svojí manželkou Mirkou (také jachtařkou) a synem Richardem v Newportu. Je majitelem a producentem multimediálního studia Seven Oceans Video & Mulimedia, kde se věnuje zpracovávání výukových a propagačních materiálů spojených se životem a sportem na moři.

Jediné, co získal bylo, když mu v prosinci roku 1999 udělil Český svaz jachtingu čestné členství jako výraz ocenění jeho úspěchů a zásluh při propagaci českého jachtingu u nás a v zahraničí.

Paradox; má sice čestné členství, ale přitom byl Železárnami a drátovnami Bohumín zažalován a následně odsouzen na 11 roků, snížených na 9,5 roku bez nároku na odvolání za to, že ukradl zvon pro vítěze závodů, jehož návrh sám zaplatil a jako trofej si ji odvezl vítězný jihoafrický jachtař.

Pak že zcizil navigační přístoje, které však vrátil poštou a má na to i doklady. Tedy měl, než v TJ ŽDB hořelo a vyhořela “pouze” Konkolského skříňka i se všemi potřebnými doklady, resp.důlazy. Za třetí, že ukradl i svoji Niké, kterou si sám v Polsku postavil a zaplatil, na níž objel svět a získal s ní titul zasloužilého mistra sportu.

Za to mu byla zabavena chalupa v Karlově, dvojgaráž, rok starý žigulík, vybavení bytu a přes 280 tisíc korun za vydání knížky v cizině…

“Odstavil jsem Niké do loděnice v Polsku, zaplatil za 17 roků jejího skladování přes 60 tisíc dolarů, když ji ale ŽDB chtěly, řekl jsem, že je v “marině”, ať se o ni tedy starají sami. Když ale dostali účet na tři tisíce USD za skladné, rychle odpověděli, že s Niké nemají nic společného, ať se loděnice obrátí na mě…”

To máme paradoxy, že páni prezidenti…

Autor: Břetislav Olšer, spisovatel, nezávislý novinář