PC-politika.cz - Novinky: Linux: Bleskový průvodce [1]; shell BASH PC-politika

Linux: Bleskový průvodce [1]; shell BASH

V tomto seriálu pro lamy půjdeme bleskově po základech správy systému OS Linux. Každý se zastaví u toho, co ještě neví, či potřebuje - a nechť jde dál. Důvodem napsání takového telegrafického průvodce, který se pokusí vysvětlit základy konfigurace linuxové distribuce a mnohých dalších věcí, jsou tuny příliš rozsáhlých informací na Internetu. Takže to zkusíme stručněji.

Nebudeme se zabývat instalací některé z distribucí platformy Linux. To jistě každý zvládne bez problémů sám, případně se podívá do manuálu. Půjde nám o správu systému a jeho konfikuraci. Ta je již tak vyspělá, že obsahuje i grafické nástroje. Jenže ztěží takto dosáhneme perfektní kontroly nad tzv. textovou konfiguraci v souborech, která je pro Linux typická.

Textové konfigurační soubory

Výhodou textové konfigurace je především v tom, že obsahuje velmi dobře provedenou Nápovědu s komentáři, což jistě uvítá každý záčatečník. Takže skutečně praktické je obsluhovat/spravovat, a tedy nastavovat Lunix pomocí příkazového řádku (shellu) a textového editoru. Shell je tudíž interpretem příkazů, takže příkazový řádek v Linuxu je mluvčím mezi vámi a počítačem. A co více - všechny konfigurační soubory, nutné k nastavení Linuxu mají standardní uložiště, které je společné pro všechny verze distribucí. Je to složka /etc

Vstupme do terminálu

Pochopitelně, abychom mohli pracovat, musíme vstoupit do terminálu. Přihlásíme se do rozhraní KDE nebo GNOME. V KDE jdeme v hlavním menu na Nástroje/Konsole/Terminál. Načež aktivujeme spustit a do příkazového řádku hodíme slovíčko emulátoru terminálu. Jedná se o programy, které nám otevře okno a umožňí interakci se shellem. Takže zadáme xterm. Otevře se tedy terminálové okno. A je to jasné! Zadávate jednotlivé příkazy a počítač a komunikujete se systémem Linux. Nic světoborného, jako byste byli v příkazovém řádku starého dobrého MS-DOSu, který jistě zná každý woknař.

A jdeme na shell BASH

Nyní se tudíž budeme bavit o rozhraní příkazové řádky (CLIS), jako je již zmíněný Shell. Nutno dodat, že u většiny distribucí Linuxu jde o aplikaci, která se jmenuje BASH (Bourne Again Shell). Je to inovovaná verze původního programu Bourne shell (SH), jejímž autorem je Steve Bourne. Mimo ní se můžete setkat i s jinými shell programy pro OS Linux, jako např. ksh , tcsh, zsh. Bash je výborný po té stránce, že umožňuje nejen běžné příkazy, ale rovněž skriptování velké sady regulárních výrazů a dokonce umí řetězit více povelů v jednom řádku. Co všechno BASHe umí se můžete přesvědčit zadáním příkazu do příkazové řádky. Takže pojďme na vysvětlení příkazů.

Výpis příkazů
Syntaxe: "man shell"
Příklad: "man bash"
Vypíše přehled příkazů BASHe
Kdo je přihlášen?
Syntaxe: "w"
seznam příhlášených on-line uživatelů.

Další příklad výpisu bude trochu složitější. Jde o použití regulérního výrazu. Zkusíme to třeba u výpisu aktuálního adresáře složky. Můžeme zjistit, kde se v adresáři aktuálně nacházíme příkazem pwd pomocí tzv. „pajpy“ (pipe-trubice). Ta se postará o předání dat mezi programy "ls" a "less". Zápis může vypadat takto:

Adresáře
Syntaxe: "ls [parametry] [adresáře]"
Příklad: "ls -al |less"
Výpis aktuálního adresáře. Zde ls, -al vypisuje obsah složky. Poté jej předá příkazu less, který je odstránkuje

Ukázka výpisu příkazů BASH v okně Liunux/Ubuntu